Malá historie vzniku malého divadélka loutek na Okoři
Původní myšlenkou vzniku loutkové scény byl dlouholetý vztah zakladatele Oldřicha k výtvarnému umění a potažmo k loutkám.
Toto cítění bylo nejen dědičné po dědečkovi p. Františku Matuškovi z Varnsdorfu, malíře, houslaře, řezbáře a hlavně legionáře, který prošel bohatou životní zkušeností při cestě kolem světa a kdy jeho zručnost a výtvarné nadání mu zachránily život. Jako malý kluk nakukoval spolu se třemi bratranci dědovi přes rameno v řezbářské dílně a cítil krásnou vůni olejomaleb, které usychaly v ateliéru. S vlastní výtvarnou tvorbou začal již ve čtvrté třídě pankrácké ZDŠ, kde postupně vyhrával všechny výtvarné soutěže jak v malování tak i ve tvorbě plastik, tenkráte jen z hlíny. Jeho otec jej přihlásil na lidovou školu umění, kde ho vedl malíř a výtvarník Sláva Pecháček, žák a přítel malíře Zrzavého a Otčenáška. Často se setkávali v ateliéru na Starém Městě, kde se učil získávat cit k tvarům, barvám a samotné kompozici skutečných umělců.
Zároveň již jako malý kluk zhotovoval soustružené figurky na dědově starobylém soustruhu a první samostatné loutky do dětské scény.
Jako první vážná aktivita loutkové scény byl vznik skupiny kamarádů ve Vokovicích ve sklepě p. Biebera, kde se nacházelo krásné Švábovo divadélko, které zhotovil František Bieber z původní stavebnice a kreseb prodávaných za první republiky. Skupina kamarádů zde dokončovala loutky a nábyteček. Začali hrát dětem pohádky a prakticky zde získali vztah k loutkové scéně v celém jejím spektru.
Po létech tvořivé činnosti a toku života vznikla náhle možnost vybudovat skutečné loutkové divadélko ve vlastní režii. Tuto možnost poskytla skutečnost nákupu a rekonstrukce krásného objektu - Dolského mlýna na Okoři.
Zde v areálu byla seníková stodola, ale vlastně jenom ruina. Z tohoto objektu vlastními náklady a projektem vzniklo loutkové divadélko s paralelní dvouscénou.
Oldřich sjezdil všechna muzea v republice, aby získal veškeré údaje o rozměrech a vybavení ostatních loutkových scén. Na svých cestách se seznámil s malířem a loutkářem Ivanem Baborákem a jeho ženou. Za pomocí jeho rad a výtvarných zkušeností byly navrženy vhodné mechanismy loutek a ostatní jejich rozměry. Skutečností je holá pravda, že ani odborná skripta uměleckých škol tyto informace neposkytují a pouze teoretizují.
Základní sada loutek byla zhotovena p. Baborákem a jeho ženou. V této fázi skupina loutkářů a nadšenců pro českou loutku začíná pořádat svá první představení, kde získává zkušenosti nejen audiovizuální, ale i z praktického vedení loutek. Samostatně je sestaveno celé zákulisí a vytvořeny jednotlivé scény vlastními malbami. Je zhotoven nábytek a ostatní technické pomůcky.
Hlavním krédem loutkové scény skupiny loutkářů Manetka je krásná výpravnost scén českých pohádek. Dále se soustřeďují na vlastní výrobu loutek s většími pohybovými vlastnostmi a originálními oblečky, zajišťované opět svépomocí.
Celá skupina loutkářů prohledává antikvariáty s původními českými pohádkami a z těchto námětů tvoří vlastní podání pohádek a následně vytváří i vlastní tvorbu. Je zde zachována původní myšlenka českých pohádek, kde se děti nesetkávají s brutalitou televizních pohádek, her a filmů. Loutky jsou výpravné a ryze charakteristické svými povahovými vlastnostmi. Loutky se přesto nepitvoří ve smyslu staročeských kašpárků, ale ztělesňují pohádkové postavičky jejich pohádkovými vlastnostmi s modernějším pohledem na svět.
Postupným rozvojem zkušeností se v souboru Manetka (název je odvozen od slova marionetka) jednotliví členové specializují na oblasti, které jsou jim blízké.
Vodiči loutek - pohybový projev, inspicienti, organizátoři, uvaděči a v nemalé míře audioherci. Členové souboru nejen loutky vodí, ale namlouvají i jejich hlasy. Děj pohádek vymýšlí celý soubor a do konečné podoby je upravuje Honza Duběda. Ten také skládá a nahrává hudební doprovod.
Loutkáři skupiny Manetka používají výhradně čistou češtinu ve všech svých hrách a to i ve hrách pro dospělé. Veškerá činnost a provoz divadla je nevýdělečný a vstupné slouží výhradně na přímé náklady skupiny. Není tajemstvím, že divadélko si získalo za svou existenci řadu příznivců, ale i sponzorů, kteří nám pomáhají materiálními službami zdokonalovat prostředí divadélka.
Naše představení jsou občasná. Hrajeme i na požádání škol a mateřských školek, pokud nám to čas dovolí.
Jsme přesvědčeni a potěšeni, že loutková scéna stále žije a má své diváky, nebyla nahrazena televizí, filmy, digi hrami apod. Je velmi potěšující jak malí i velcí diváci jsou prostředím a provedením pohádek mile zaujati, o čemž svědčí naše kniha návštěv.
Pokud vás naše informace zaujaly, pak i nás bude těšit vaše návštěva v Loutkovém divadélku Manetka, které od léta roku 2012 sídlí v areálu zámku v Úholičkách.
principál Oldřich